Sestavil: Zdeněk Vaníček - leden 2009

Súvisiace články: Frekvencie vysielačov, Súčasné rozdelenie frekvencií vysielačov

Když na začátku 20. let minulého století začaly v USA vysílat první rozhlasové stanice, záhy se zjistilo, že bez důsledné koordinace v přidělování vysílacích frekvencí není další vývoj možný. Stejná situace se začala opakovat v brzké době i v Evropě. Začneme-li pátrat v dnes již historických pramenech, zjistíme, že tehdejší situace ohledně přidělování vysílacích frekvencí na mezinárodní úrovni byla značně složitá. Vezměme v úvahu například jen problematiku přesného měření kmitočtů, čistoty signálu nosné frekvence, aby se vysílače nerušily a podobně.

Dále uvedený výběr technicky zaměřených článků nám může přiblížit atmosféru tehdejší doby k čemuž snad pomůže i zachování české gramatiky třicátých let v převzatých statích.

NOVÉ VLNOVÉ DÉLKY ČESKOSLOVENSKÝCH STANIC 1926
Výňatek z knihy A.J.Patzákové:“PRVNÍCH DESET LET ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU“

Mezinárodní radiofonická unie se sídlem v Ženevě, která již od r. 1924 řešila problém rozdělení a umístění vlnových délek kromě jiných důležitých otázek mezinárodního rázu a ve které kromě Albánie, Bulharska, Estonska, Řecka, Lotyšska, Portugalska a Ruska byly zastoupeny všechny evropské státy, vypracovala a předložila na základě nových výzkumů v r. 1926 nový plán pro rozdělení vln jednotlivých států. Na počátku července konala se v Paříži nová mezinárodní konference, která rozhodovala o návrhu technické komise, v níž Československo zastupoval Ing. Steinbach. Návrh technické komise upravoval rozdělení vln evropských stanic na vlny hlavní pro silnější stanice a na vlny vedlejší. Poněvadž dva dřívější pokusy, rozdělit vlny evropských vysílacích stanic od 200—600 m tak, aby se navzájem nerušily, nepřinesly očekávaného výsledku, rozhodla se konference pro nový návrh, podle kterého hlavní vlnu dostane vždy jen jedna stanice a vedlejší vlny stanice relaisové-Důkladnými pokusy se podařilo technickému výboru zajistit pro Evropu celkem asi 1500 hlavních vln od 200—600 m, takže prakticky bylo možno uspokojit všechny evropské vysílače. Československo obdrželo v tomto novém plánu tři hlavní vlny:

Praha 438.9 m
Brno 441.2 m
Bratislava 300 m.

Nové rozdělení vstoupilo v platnost v neděli dne 14. listopadu 1926. V ten den, vlastně v noci z neděle na pondělí, přeladěny byly všechny evropské stanice na nové vlny pomocí jednotně kalibrovaných vlnoměrů, které Unie rozeslala jednotlivým stanicím. Stanice v Praze a Brně byly přeladěny na nové délky, stanice bratislavská zůstala nezměněna.

„Mezinárodní radiofonická unie“ byla nesmírně důležitý správní orgán s mezinárodní působností. Její organizační strukturu podrobně popisuje následující článek.

Dr.Jos.Zd. Morávek:
MEZINÁRODNÍ ORGANISACE ROZHLASU
Převzato z knihy A.J.Patzáková „Prvních deset let Československého rozhlasu“ 1933

V roce 1925 stal se rozhlas v Evropě již tak důležitým činitelem v životě národů, že bylo třeba vytvořiti nějakou mezinárodní organisaci, ve které by se sdružily jednotlivé rozhlasové společnosti a ve které by bylo možné studovati i vyměňovati názory o nových a nových problémecb rozhlasových.

Byly to hlavně otázky technické, které chtěly býti s rostoucím počtem vysílacích staníc řešeny, šlo o to, jak by se rozumně a spravedlivě odstranil hrozící chaos v éteru. A tak se stalo, že v březnu 1925 byla založena ve Švýcarsku Mezinárodní unie rozhlasová (Union internationale de radiodiffussion), jejímiž členy stali se brzy téměř všichni, kdož provozovali vysílání rozhlasu, ať již to byly samy státní správy, nebo soukromé společnosti, provozující rozhlas pod státní kontrolou či za státní účasti, nebo konečně společnosti čisté soukromé, bez státního dohledu. Dnes čítá Unie 32 členů činných z Evropy a 11 členů přidružených z Ameriky, Afriky, Asie i Austrálie. Můžeme dnes říci, že Unie se stává pomalu organisací světovou.

Unie pracuje co nejúže s poštovními správami všech států, jejich delegáti bývají přítomni na schůzích Unie, a naopak zase Unie je zvána na různé oficielní porady, kde jde o otázky rozhlasové.

Záležitosti Unie řídí Správní rada (Conseil ďadministration), ve které jsou zástupci všech činných členů. Rada schází se pravidelně jednou ročně, v Ženevě nebo v Lausanne; podle potřeby konají se ještě schůze mimořádné, ke kterým dostane se obyčejně Unii pozvání do sídelního města některé z Členských společností. Statutárním sídlem Unie je Ženeva, kde je také stálá kancelář (Office) pro zpracování všech dokumentů a pro stálý vzájemný styk mezi společnostmi rozhlasovými i mezi jednotlivými funkcionáři Unie; tuto kancelář vede osvědčený rozhlasový pracovník A. R. Burrows, který je generálním sekretářem Unie. Předsedou Unie jest od jejího vzniku stále zástupce Anglie, viceadmirál Sir Charles Carpendale, jenž je mezi zástupci rozhlasových společností všeobecně oblíben a ctěn pro své spravedlivé zásady a konciliantní jednání.

Pro odborné studium všech důležitých otázek, které na poli rozhlasu stále se objevují, jsou zřízeny v Unii od počátku 4 komise, jejichž Členy jsou nejlepší odborníci ze všech zemí:

1. Komise právnická studuje nejrůznější otázky rázu právního, které se přirozeně vyskytují i v rozhlasu jako v každém novém zjevu.

2. Komise technická, jejíž úkoly jsou zřejmě nejdůležitější a nejnaléhavější. Základním problémem, se kterým má tato komise hned od počátku a ještě dodnes stále plno starostí, je rozdělení vlnových délek mezi Četné vysílací stanice: výsledkem této práce byl již v r. 1926 prvý plán rozdělení vlnových délek, tak zvaný plán ženevský. Po dvou letech však ukázala se nutnost revise tohoto plánu a tak vznikl plán bruselský, který byl s malými změnami přijat v Praze na jaře roku 1929 na Evropské konferenci státních poštovních správ a nazván proto „plánem pražským". Tato konference je důležitým mezníkem v historii Unie, neboť tehdy jmenována byla Unie oficielním expertem všech státních správ v odborných otázkách rozhlasových, Ovšem ani tento „pražský plán" neuspokojil trvale a proto připravila Unie již ve své funkci oficielního experta nové podrobné návrhy pro Světovou radioelektrickou konferenci v Madridě na podzim roku 1932; práce Unie a ze-jména ovšem její technické komise došla na této konferenci opravdového ocenění a proto byla Unie znovu pověřena, aby podle výsledků madridských připravila nové návrhy na ozdravění rozhlasových poměrů v Evropě pro novou Evropskou konferenci státních poštovních správ, která se konala v Lucernu koncem května 1933.
Duší a osou celé technické práce v Unii zůstává vždy ušlechtilý Belgičan, výborný znalec rozhlasových poměrů v Evropě, Raymond Braillard, který jest od počátku předsedou technické komise. Jeho zásluhou bylo také zřízeno v Bruselu „Centre du controle", které sleduje pravidelně vysílání téměř všech evropských vysílaček a vykonává jim všem velmi platné služby na základe výsledků svého pozorování.

3. Komise pro mezinárodní přenosy, ve které se připravují vzájemné přenosy významných rozhlasových podniků a studují všechny otázky s tím souvisící (také způsob obstarávání a placení mezinárodních telefonních linek).

4. Komise pro sbližování národů, ve které/přicházejí na přetřes nejrůznější problémy kulturní a sociální, jaké s sebou rozhlas přináší.
Československo stálo u kolébky Mezinárodní unie rozhlasové a stalo se jedním z prvých jejích členů, Dvakráte měli jsme příležitost uvítati také v Praze zástupce této mezinárodní organisace rozhlasových společností; ve dnech 3. a 4. listopadu 1926 konaly se v kancelářských místnostech Radiojournalu, tehdy ještě na Fochově třídě v budově Orbisu, schůze právnické komise. A na jaře roku 1929 byla Praha svědkem rušné Evropské konference státních poštovních správ, o které jsme se již dříve zmínili.

Naše rozhlasová společnost má v Unii dva stálé zá-stupce, kteří se všech porad účastní, a to v komisi právnické (předseda Radiojournalu JUDr. Ladislav Šourek jest od založení Unie předsedou její právnické komise) a v komisi technické, kde byl do června roku 1932 členem Ing. Arnošt Steinbach a po jeho odchodu odborový přednosta ministerstva pošt a místopředseda Radiojournalu Ing. Josef Strnad.

Unie si vytkla za úkol vytvořiti úzký přátelský svazek mezi všemi rozhlasovými společnostmi na světě a studovati všechny důležité problémy rozhlasové. Je jisté, že právě pro Československo, isolované poněkud ve střední Evropě a zbavené do jisté míry přímých styků se vzdálenými zeměmi i jejich kulturou, má rozhlas a ovšem také členství v Mezinárodní unií rozhlasové velíký význam. A jsme přesvědčeni, že právě užším stykem s kulturní cizinou, rozumným získáváním a upotřebením cizích zkušeností, jakož i organisováním vzájemných hodnotných přenosů naplní všichni členové Unie úkol, který si tato organisace vytkla a který přispěje k utužení světového míru.

I v dnešní době obecně platí, že plnění jakéhokoli závazného ustanovení je nezbytně nutné objektivně kontrolovat. K tomuto závěru brzy dospěla i technická komise Mezinárodní rozhlasové unie, což mělo za následek zřízení níže uvedeného technického dozorčího a kontrolního orgánu.

ÚSTŘEDÍ KONTROLY VLN MEZINÁRODNÍ UNIE ROZHLASOVÉ V BRUSELU.
Raymona Braillard:
předseda technické komise a ředitel kontrolního ústředí
Mezinárodní rozhlasové unie.

Protože nynější citlivé přijímače umožňují poslech i velmi vzdálených vysílacích stanic, je naprosto nutné organizovati technicky celou radiofonní evropskou síť, aby se zabránilo silnému vzájemnému rušení.

Taková vzájemná rušení jsou velkou obtíží ve všech odvětvích radioelektrických spojení, ale v rozhlase mohou vážně ohroziti jakost příjmu a posluchačův umělecký požitek.

Když vstoupil v platnost plán o rozdělení vln, vypracovaný Mezinárodní rozhlasovou unií v roce 1926 a známý pod jménem plán ženevský, technická komise prozkoumala a dodala vysílacím stanicím typ nového vlnoměru, přesnějšího než byly ty, jichž se obecně v provozu užívalo.

Ukázalo se však, že ani toto opatření nestačí a že jest třeba kontrolovati na dálku, jak každá stanice dodržuje svou přesnou vlnovou délku.
Tak vzniklo kontrolní ústředí v Bruselu, jež jsme zřídili v roce 1927, můj kolega p. prof. Edmond Divoire, sekretář naší technické komise, a já ve velmi prosté místnosti, kde působilo po tři roky.

Ponenáhlu se naše pracovní metody zdokonalovaly, zkonstruovali jsme nové přístroje a usídlili jsme se pak ve vile v Avenue de la Floride, v klidné obci v bruselském okolí. Od dubna 1927, to jest již po dobu sedmj let, měří naši spolupracovníci denně kmitočty všech evropských stanic a zanášejí výsledky do měsíčních diagramů, jež zasíláme všem státním správám, všem rozhlasovým společnostem a konečně i všem stanicím.

Jakmile zjistíme, že některá stanice nevysílá přesně na své vlnové délce, zakročíme ihned telegraficky nebo telefonicky, abychom zpravili rušící stanici jednak o kolik cyklů nebo kilocyklů je vzdálena od správného kmitočtu, jednak do jaké míry ruší posluchače stanic, pracujících na sousedních kmitočtech. Tyto bezprostřední zákroky mají velmi často okamžitý účinek a prakticky jsme mohli zabráníti vážným a náhle se vyskytnuvším vzájemným rušením ve dvou či třech hodinách. Kdyby nebylo sjednocující mezinárodní kontroly, byla by trvala po celé dny anebo i týdny.

Od roku 1927 překročil počet měření kmitočtů, vykonaných v Bruselu, sedm set tisíc. Denně jich průměrně provádíme na čtyři sta, neboť každá evropská stanice se měří aspoň jednou a řada stanic se měří na začátku i na konci večera. Tato stálá kontrolní činnost, časté bezprostřední zákroky vykonané při zjištěném odchýlení se některé stanice od předepsané vlny a konečně pravidelné uveřejňování všech výsledků vytvořily postupně žádoucí technické závodění a přispěly značně k obecnému zlepšení evropské sítě a k postupnému zmenšování vzájemných rušení.

V roce 1929 uznala pražská konference oficielně kontrolní ústředí a toto uznání bylo potvrzeno roku 1932 v Lucernu na konferenci vlád evropské oblasti. Kromě toho věnovalo se kontrolní ústředí řadě pozorování a technických studií, jež umožnily položiti racionelní základy, podle kterých byly postupně vypracovány pražský a lucernský plán.

Dnes jsou hlavní obory činnosti kontrolního ústředí tyto:

1. každodenní kontrola vlnových délek všech evropských stanic;
2. zjišťování rušících stanic;
3. kontrola modulace;
4. zjišťování a případné měření vysokofrekvenčních harmonických vysílané vlny;
5. systematická měření pole z hlediska studia zákonů o šíření elektromagnetických vln a podmínek pro vypracování plánů o rozdělení vln;
6. zkoušení, výroba a cejchování přesných vlnoměrů, určených pro vysílací stanice;
7. rozličná technická studia o synchronisaci vysilačů, o detekci, o modulaci atd.

Personál kontrolního ústředí sestává dnes z ředitele, místoředitele, čtyř techniků, kresliče a dvou tajemníků.

Pracovní metody í rychlost měření se stále zlepšují. Roku 1927 provádělo se asi 100 měření denně s přesností dvou až tří desítitisícin. Dnes se provádí 400 měření vlnových délek každého dne a přesnost dosahuje 20 až 25 cyklů při běžných měřeních a 1 až 2 cykly u velmi stálých stanic a zejména u stanic, jež pracují na synchronisovaných vlnách. Ladička na 1000 period, jako standard kmitočtu, jest nyní kalibrována s přesností několika stomiliontin v absolutní hodnotě. Velikou většinu přístrojů Kontrolního ústředí jsme studovali a sestrojili u nás, abychom vzali ohled nejenom na technické potřeby vzhledem k jejich přesnosti, ale hlavně též na požadavky, jež si vynucuje rychlé tempo měření.

Kontrolní ústředí v Bruselu je podporováno ve svém denním úkolu národními kontrolními ústředími, zřízenými v rozličných krajích a zejména v Praze. Tato kontrolní ústředí, jež jsou většinou vybavena přístroji prostudovanými a zkonstruovanými v Bruselu, zajišťují jednak dohled na svoje národní stanice, jednak spolupracují s bruselským ústředím na zjišťování vzdálených rušících stanic./

Při provedení lucernského plánu v noci ze 14. na 15. ledna 1934 byly soustředěny kontrolní práce v Bruselu/ a díky soustavné organisaci, jíž se zúčastnilo jednak národní kontrolní ústředí, jednak určitý počet vysílacích stanic, mohla se provésti bez závady velká přeměna vlnových délek, při níž se bylo obávati velmi nemilých, byť i jen dočasných následků./

Z tohoto krátkého vylíčení získá čtenář názor na těsnou mezinárodní spolupráci, jež zajišťuje co možno nejlepší poslech a zlepšuje neustále funkci evropské sítě, ač počet stanic a výkony mnoha z nich se stále zvětšují.

Převzato z knihy A.J.Patzáková: PRVNÍCH DESET LET ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU - 1933