Obr.1.

Přímo zesilující přijímače nemívají automatiku a musíme je tedy slaďovat modulovaným signálem. Signální generátor SG zapojíme přes umělou anténu UA do anténní a zemnicí zdířky přijímače a nastavíme jeho kmitočet na nejnižší frekvenci rozsahu, který chceme slaďovat. Přijímač nastavíme podle stupnice na týž kmitočet, otevřeme jeho zesílení naplno a zpětnou vazbu nastavíme těsně před bod nasazení. Na jeho výstup připojíme střídavý voltmetr V, který přepneme na rozsah asi 6 V. Když je vše připraveno, zvětšujeme napětí SG tak, až voltmetr ukáže zřetelnou výchylku. Šroubováním jader cívek J1 a J 2 nastavíme obvody na maximální výchylku V. Přitom bude často třeba zmenšit výstupní napětí SG, abychom nepřetížili slaďované stupně a nedostali chybné nastavení. Pravidlem při každém slaďování je pracovat s co nej­menším vstupním signálem. Když máme na nejnižší frekvenci sladěno, přeladíme SG na nejvyšší kmitočet rozsahu a přijímač nastavíme opět podle stupnice na tento kmitočet. Upravíme vstupní napětí SG tak, abychom dostali vhodnou výchylku na V a slaďujeme na maximum trimry T 1 a T 2. Tím se nám ovšem poněkud změní naladění jader J 1 a J 2 a proto se opět vrátíme k nejnižšímu kmitočtu a opakujeme celý postup tak dlouho, až přechod z jednoho konce rozsahu na druhý nevyžaduje žádné opravy. Je výhodné si označit slaďovad kmitočty jak na signálním generátoru, tak i na stupnicí přijímače jemnýrhi ryskami, které nám umožní jejich přesnou reprodukci při opakování slaďovací procedury.

Pro dosažení dobrého souběhu musí být průběh kapacity použitého několikanásobného kondensátoru přesně stejný. Protože i tovární výrobky mívají jisté odchylky, přidáváme někdy malé trimry (t1, t2), jimiž přesně srovnáme počáteční kapacity obou kondensátorů. Kromě toho ještě vyrovnáme přesný souběh v několika bodech rozsahu nejlépe tímto způsobem: SG nastavíme na bod, v němž budeme vyrovnávat a přijímač naladíme tak, až dostaneme na V maximum. Kmitočet přitom určuje prakticky C 2, jelikož jeho obvod je odtlumen zpětnou vazbou a má tedy mnohem vyšší Q než obvod C1. Většina kondensátorů má krajní plechy rotorů rozdělené zářezy na paprsky, které se dají odhýbat od statoru. Vhodným nástrojem (pinsetou) z isolačního materiálu tedy odhýbáme ten paprsek kondensátoru C1, který je právě v „záběru" tak dlouho, až dostaneme na V zřetelné maximum. Celý postup opakujeme na dalších kmitočtech rozsahu, až je souběh uspokojivý. Nakonec provedeme ještě jednou celkové sladění, jak bylo popsáno výše. Mnohdy je možné značné zjednodušení obvodů i slaďovadho postupu: máme-li na př. k disposici vyrovnané kondensátory, mohou odpadnout jak trimry t1 a t2, tak i pracné vyrovnávání souběhu. Jsou-li indukčnosti stejné, postačí k vyrovnaní jen trimry T 1, T 2, přesné srovnání indukčností provedeme na př. smáčknutím nebo roztažením vinutí některé cívky. Konečně, nezáleží-li nám na přesném vymezení rozsahu, můžeme vypustit T 2 i J 2 v detekčním okruhu.

Pak bude rozsah dán fixně počáteční a konečnou kapacitou C 2 a podle něho doladíme vstupní okruh. Při slaďování vstupního okruhu zásadně používáme umělé antény, která nám alespoň částečně nahradí skutečnou anténu a její vliv na vstupní okruh.

Slaďování superhetu je proti slaďování přímo zesilujícího přijímače značně složité, i když je postup v podstatě týž. Slaďování superhetu začínáme vždy nastavením mezifrekvenčních obvodů, pak naladíme vstup a nakonec ladíme oscilátor na souběh ve třech bodech rozsahu. Většina superhetu má AVC a můžeme tedy slaďovat bud s AVC, nebo bez ní.

Obr.2.

Slaďujeme-li s AVC, můžeme užít nemodulovaného signálu a nemusíme se příliš obávat přetížení stupňů jeho přílišnou velikostí. K indikaci lze použít S-metru, stejnosměrného voltmetru, nebo v nouzi i magického oka. Sladovat podle výstupního voltmetru nemůžeme, protože AVC vyrovnává rozdíly napětí a nastavení by bylo neostré. Přesto, že je slaďování s AVC výhodné, používáme pro slaďování komunikačních superhetu raději modulovaného signálu a výstupního voltmetru a AVC vyřadíme. Při slaďování modulováným signálem bez AVC můžeme totiž jednak pracovat s velmi malým signálem a tím dostat přesné nastavení a dále můžeme slaďovat přijímač v týchž podmínkách, za jakých bude pracovat při příjmu telegrafie, pro kterou vyžadujeme nejvyšší selektivitu a tudíž i nejlepší sladění.

V dalších odstavcích si postupně probereme nastavování mezifrekvenčních vstupních i oscilátorových obvodů, při čemž budeme z výše uvedených důvodů používat výhradně modulovaného signálu a výstupního voltmetru.

Než přistoupíme k slaďování mezifrekvencí, vyřadíme oscilátor třeba tím, že přerušíme přívod k jeho katodě, vypneme AVC a záznějový oscilátor. SG připojíme přes odpor asi 100 až 1000 ohmů přímo na mřížku poslední mf elektronky (E2 na obr. 2), při čemž přerušíme její spojení s předcházejícím obvodem T 1. Primární obvod T 2 utlumíme odporem asi 15—20 kOhm, který je vhodným kondensátorem oddělen od anodového napětí. Práci nám urychlí přípravek podle obr.2b s krokodilkem, jímž odpor připojujeme na přístupná místa obvodů. Zachytíme tedy krokodilek na anodový přívod E 2 a trimrem B 2 ladíme na maximální výchylku V. Pak krokodilek přehodíme na přívod k anodě diody V 3 a ladíme trimrem A 2 opět na maximum. (Na připojeném obrázku je naznačeno ladění trimry, právě tak dobře můžeme ovšem obvody nastavovat jádry.) Když je T 2 sladěn, obnovíme spojení E 2 s T 1 a odpor z mřížky, na který přivádíme napětí signálního generátoru, přemístíme do mřížky předcházející elektronky (v našem případě je to E1), při čemž opět přerušíme její spojení s původním mřížkovým obvodem. Opakujeme celý postup slaďování i s tlumením tak, jak byl popsán pro transformátor T 2 pro všechny další stupně, až je celý řetěz sladěn.

Tlumení obvodů odporem je nutné jen tehdy, je-li vazba mezi filtry nadkritická. U komunikačních superhetů jsou filtry obyčejně nastaveny na kritickou vazbu, takže stačí jednotlivé mf obvody nastavovat postupně na maximum, aniž bychom přitom používali tlumení. Je-li v některém obvodu vazba nadkritická, projeví se to neostrým vrcholem, nebo dokonce dvěma maximy při protáčení příslušného trimru. Pak použijeme podle okolností bud tlumícího odporu, nebo vazbu uvolníme. Je-li vazba filtru proměnná, slaďujeme při nejmenší šíři pásma, ač existují i výjimky, při nichž se slaďování provádí při nejširším pásmu, hlavně proto, aby se na něm dosáhlo co nejlepší symetrie.

Celý postup slaďování mf řetězu vždy alespoň třikrát opakujeme, protože změny jednoho obvodu půpobí i na nastavení obvodu, který je s ním vázán, takže se prvním sladěním, i když bylo skutečně pečlivě nastavováno na maximum, nedostává ještě nejlepší možný výsledek.

Je-li v mezifrekvend krystal, jde v zásadě jen o to, naladit mf obvody co nejpřesněji na jeho kmitočet. Provedeme to tak, že mezifrekvence hrubě sladíme při vypojeném krystalu, který pak zapneme a nastavíme na maximální selektívnost. Špička mf zesilovače je pak určena resonančním kmitočtem krystalu, jehož Q mnohonásobně převyšuje Q ostatních obvodů. Na tuto špičku nastavíme s největší možnou přesností kmitočet signálního generátoru (přitom používáme nemodulovaného signálu a zapojíme záznějový oscilátor přijímače). Když máme SG naladěn, vypojíme krystal a záznějový oscilátor a provedeme normální sladění modulovaným signálem.

Ke slaďování vstupních obvodů si přijímač upravíme podle obr. 3.

Obr.3.

Slaďovaný superhet vlastně změníme na přijímač s přímým zesílením tím, že signál z anody směšovače vedeme přímo na mřížku nf předzesilovače, který funguje jako improvisovaný detektor. Mf zesilovač, který by nepropustil signály tak rozdílných frekvencí, jakých budeme při slaďováni používat, přitom prostě vyřadíme. Sladění provedeme zcela stejně, jako slaďování přímo zesilujícího přijímače, které již bylo popsáno. Přitom jsou samozřejmě první oscilátor, záznějový oscilátor i AVC vypojeny a k připojení SG používáme umělé antény. Při slaďování si označíme jak na stupnici přijímače., tak i na SG, tři kmitočty shody, které jsme zvolili podle dokumentace k prij9ma4u a k němu příslušejícího výkladu a které budeme potřebovat při sladování oscilátoru.

Když je vstup sladěn, uvedeme přijímač opět do normálního stavu a zapojíme oscilátor. Přijímač nastavíme podle rysky na stupnici na nejnižší kmitočet shody, právě tak, jako signální generátor. Pak nastavujeme pading P0 (viz obr.5) tak, až ve sluchátkách zaslechneme modulaci signálního generátoru a výstupní voltmetr ukáže maximální výchylku. Přejdeme na střední kmitočet shody a provedeme totéž dolaďováním indukčnosti jádrem J0 a konečně na nejvyšším kmitočtu shody doladíme trimrem T0. Celý postup opakujeme, až není třeba znatelných oprav.

Kmitočty shody: Matematicky lze dokázat, že odchylky jsou nejmenší a sobě rovné, jsou-li body souběhu rozloženy tak, aby jejich vzdálenost od středu pásma byla 0,432 celkové šíře rozsahu (Obr.4). Přesný výpočet hodnoty Cp a Cs je dosti složitý a vyžaduje značné zkušenosti. Odchylky, vzniklé jeho nepřesností, opravíme zkusmo při sladování. Na př. Tesla Talisman 405U: SV pásmo stupnice: 525 kHz - 1605 kHz, Kmitočty shody: 550 kHz - 1500 kHz.

Obr.4

Obr.4

Někdy je pading v obvodu oscilátoru fixní, nebo vůbec chybí. Pak nastavujeme indukčnosti na nejnižším a trimrem na nejvyšším kmitočtu shody. Střední kmitočet neladíme. Po skončeném sladění kontrolujeme dosažené výsledky hrubým měřením citlivosti, zvláště jejího průběhu v celém rozsahu a měřením selektivnosti, případně i poslechem. Pak teprve zajistíme slaďovací prvky, trimry, na př. roztokem celuloidu v acetonu, železová jádra nejlépe parafinem, protože aceton by na ně mohl nepříznivě působit. Otvory v krytech cívek a mf transformátorů zalepíme, abychom zabránili vnikání prachu.