|
Novinky
Radione, 440BTesla, 314B-2 SolospotFlos, Vítěz 100Tesla, K72Nové stupnice TeslaPalaba, ExcelsiorFaukner, FA-GOPhilips, 696BMinerva, CornetteMikrofona - nové stupniceTelefunken (D), 643WKTelefunken, 1345GWKKNN, Titanic A3 S3Tesla, Bellton ZGM20Gram.závody, LE62, SupraphonPhilco, G-8010Corona, NeznámyDr.Nesper, CabinettLoewe Opta, Komet 748WETA, MonoetaTelevízory Tesla Orava, 1969Radio Melezinek, OrlíkLadenie neznámeho superhetuKnižnica zberateľa a reštaurátora
|
Něco málo ke zkoušeči kondenzátorů s doutnavkou.
V poslední době bylo v našem časopisu uveřejněno několik článků, které se zabývaly problematikou svodového odporu vazebních kondenzátorů v elektronkových nf zesilovačích a způsoby měření tohoto svodového odporu, který se pohybuje v řádu stovek až tisíců MW. (1), (2), (3). Současně zde byla vyslovena nedůvěra ke zkoušečům svodového odporu kondenzátorů, které používají k indikaci doutnavku. Tyto velice jednoduché přístrojky, tak jak jsou popsány v literatuře (4), (6), (7), totiž neurčují ani přibližně velikost svodového odporu, pouze podle autorů různými slovy uvádějí např., že „nepravidelné a opakované blikání neonky značí, že kondenzátor má svod“. Popis v (7) je doplněn tabulkou, ve které chybí řádek, ve kterém by měl být podle chování zkoušeče zhodnocen stav kondenzátoru, tedy výsledek je stejně k ničemu jako popisy ve (4) a (6). Popis jednoduché zkoušečky kondenzátorů v (9) je velice názorný a je doplněn tabulkou pro odhad velikosti svodového odporu. Jak bude ukázáno dále, tento odhad podle uvedené tabulky je velice hrubý, ale dá se s trochou počítání zpřesnit natolik, že můžeme velikost svodového odporu určit v mezích, které nás zajímají. Zkoušečka je zapojena dle obr.1. Připojíme – li na svorky zkoušečky kondenzátor C s paralelním svodovým odporem R, doutnavka D se zapálí a přes ni a odpor r se kondenzátor začne nabíjet, napětí na doutnavce D začne klesat, a když poklesne až na zhášecí napětí doutnavky, tak doutnavka zhasne. Potom tedy doutnavka nevede a kondenzátor se vybíjí přes svodový odpor R. Když se C vybije natolik, že na doutnavce bude napětí, při kterém doutnavka zapálí, nabije se kondenzátor znovu a děj se opakuje.
To je znázorněno na obrázku 2. Nabíjení kondenzátoru se děje v čase t1, vybíjení v čase t2. Při nabíjení se uplatní odpor r, při vybíjení odpor R. Protože odpor r má velikost desítek kiloohmů a odpor R má mít velikost stovek až tisíců megaohmů, budou se lišit i časy nabíjení a vybíjení v tomto poměru. To se vyjadřuje pomocí tzv. časové konstanty, která je dána součinem hodnoty kapacity a odporu T = R.C ( sec., W, F ), případně ( sec., MW, mF). Pro čas t1 je časová konstanta cca desettisíckrát menší než pro čas t2, proto dobu kmitu na obr.2 t = t1+ t2 můžeme vyjádřit jako t = t2.
Na obrázku 3. je uvedena tabulka některých přijímačů z (10), velikosti jejich vazebních kondenzátorů v nf zesilovači a přibližné napětí na nich za provozu.
V tabulce na obrázku 4. jsou uvedeny hodnoty časových konstant pro vybrané velikosti vazebních kondenzátorů v nf zesilovačích s elektronkami a možné velikosti jejich svodových odporů.
Abychom mohli určit závislost rychlosti blikání doutnavky na časové konstantě zkoušeného kondenzátoru, zbývá vzpomenout si na školní léta a na vzoreček, který praví, že kmitočet je dán převrácenou hodnotou doby kmitu, tedy f = 1/t. Jak jsme uvedli výše, dobu kmitu můžeme s velkou přesností definovat jako t = t2, bude tedy f = 1/t2 ( viz obr.2 ).Bude – li tedy doba kmitu 0,1 sec, bude f = 10 , což znamená v našem případě 10 krát za vteřinu jeden kmit, tedy deset záblesků doutnavky za vteřinu.
Vezmeme, případně seženeme, nebo složíme odpor o velikosti cca 50 MW, připojíme jej paralelně k cejchovacímu kondenzátoru a spočítáme časovou konstantu této kombinace.
Zbývá se ještě zmínit o napětí, při kterém se kondenzátory zkouší. O tom byly zmínky v (2) a (3). Zkoušečka v (9) používá síťový transformátor s napětím na sekundáru 120V. Kondenzátor C = 4mF se nabije na špičkovou hodnotu tohoto napětí, tedy asi 170V. Budeme – li počítat s napětím na doutnavce cca 70V, zbude na zkoušený kondenzátor cca 100V. To je podle (2) minimální zkušební napětí, při kterém má smysl měřit svodové odpory. V obr. 3. jsou uvedena napětí na vazebních kondenzátorech v různých přijímačích, ale je třeba znovu zdůraznit, že při zapnutí přijímače, který má usměrňovací elektronku přímo žhavenou a ostatní elektronky jsou nepřímo žhavené, napájecí napětí po dobu několika desítek sekund stoupne na velikost 300 až 400V a to by se nemuselo dielektriku některých obstarožních kondenzátorů líbit. Zkoušečka na obr.7., kterou jsem si postavil, má zkušební napětí cca 200V, protože jsem jako síťový transformátor použil dva transformátorky od signálek 24V, propojené na straně vinutí 24V. Jsou to trafa o výkonu 2VA a na výstupu druhého v řadě je napětí cca 195V, což po usměrnění dá na kondenzátoru 270V a po odečtení napětí doutnavky zůstane napětí zkušební cca 200V. Svorky, na které se připojuje zkoušený kondenzátor, by měly být připevněny na zvláště dobrém a nenavlhavém izolantu, protože budeme pracovat se svodovými odpory řádu 1000 MW .
Hodně radosti a žádné starosti při zkoušení a měření kondíků přeje Dokumenty :: Články, Dokumenty :: Prístroje a meranie, Dokumenty :: Rádio-súčiastky
Vytvorené: 6.12.2010
|