• 2x kondenzátor Rubycon 450BXF15M10X20 - 15μF/450V pro elektrolyt 8μF
• 2x kondenzátor Rubycon 450BXC33MEFC16X25 - 33μF/450V pro elektrolyt 15μF
• 4x SMT 0207 rezistor Vishay Beyschlag CMB02070X4703GB200 - 470K/1W 500V 2%

• Silikonové lepidlo Dow Corning 744 pro pružné zajištění nových kondenzátorů na patce.
• Epoxidové lepidlo Loctite 3455 s hliníkovým plnidlem pro slepení jednotlivých částí.
• Polyuretanová zalévací hmota Robnor EL171C/270g pro vyplnění zbylého prostoru, která má vhodnou specifickou hmotnost, čímž se dosáhne, že zrekonstruovaný elektrolyt váží zhruba stejně jako originál a zároveň uvnitř zbude dost místa pro nové kondenzátory.
• Hliníková barva ve spreji pro retuš, ale může být i jiná, já jsem použil sprej Škoda - diamantová stříbrná.
• Kapalina s cínem určeným pro pájení hliníku.

Místo pro rozebrání kondenzátorů bylo zvoleno ve vylisované prohlubni sloužící jako zarážka pro bakelitovou patku, kde pozdější opětovné spojení bude poměrně dobře maskovatelné. Taky je ohleduplné k potisku a dobře se na takto oddělené patce usazují nové součástky. Kondenzátor v tomhle místě opatrně rozřízneme velkým řezacím nožem. Je vhodné si poznačit lihovým fixem vzájemnou polohu patky a pouzdra pro co nejlepší a věrné pozdější sesazení. Když je patka oddělena, vyjmeme spodní papírovou izolaci a s pomocí špičatých kleští krouživými pohyby vysuneme z pouzdra původní svitek.

U kondenzátoru 8μF je patrné probití mezi závity elektrod. Elektrolyt je již zčásti vyschlý, ale po těch letech když si uvědomíme, že kondenzátor 15μF byl ještě do současnosti v podstatě funkční, je evidentní, že tyto elektrolyty byly vyráběny velmi kvalitně. Nicméně zub času je neúprosný.

Pouzdro i patku poté pečlivě očistíme od zbytků elektrolytu. Původní hliníkový nýt držící kontakt kladného pólu na patce můžeme ponechat. Nicméně já jsem jej pro lepší pájení z vnitřní části odpiloval, vyjmul a vyvrtal do něj otvor, pomocí kterého jsem jej i s původním kladným kontaktem přišrouboval vrutem s mosazným očkem, zpět na patku. Přitom jsem si opět poznačil natočení spodního kontaktu vůči patce.

Nyní je potřeba si vyrobit pomocnou obruč z tenkého hliníkového plechu, pomocí které později sesadíme a slepíme obě oddělené části.

Obruč později přilepíme epoxidem k patce z její vnitřní strany. Nejdřív si však na patku připájíme nové elektrolytické kondenzátory, které zapojíme do série k dosažení dvojnásobného provozního napětí na úkor poloviční výsledné kapacity, kterou však vyrovnáme použitím kondenzátorů s dvounásobnou kapacitou než měly původní elektrolyty. Dvounásobné provozní napětí je nutné z důvodu, když budeme provozovat přijímač tzv. naprázdno, kdy napětí na kondenzátorech může vystoupit až nad 500V což je nad povolenou mez dnes běžně vyráběných elektrolytických kondenzátorů s maximálním provozním napětím 450V. Mezi nožky každého kondenzátoru připájíme rezistor, čímž vytvoříme odporový dělič zajišťující rovnoměrné rozložení napětí na kondenzátorech. Rezistory by měly být taktéž dimenzovány nejen na povolené zatížení ve wattech, ale i na vyšší provozní napětí.

Když jsou součástky připájeny, můžeme k patce přilepit pomocnou obruč. Šroubek držící spodní kladný kontakt a samotné kondenzátory jsou poté na patce zajištěny silikonovým lepidlem.

Následující krok již pro zachování funkčnosti kondenzátorů není nutný, ale je vhodný pro zachování co největší věrnosti. Do vrcholu hliníkového pouzdra umístíme papírovou lepenku v odstínu původní lepenky nasáté elektrolytem, po obvodu ji zajistíme silikonovým lepidlem tak, aby posléze neprotekla ven zalévací hmota, kterou do hliníkového korpusu nalijeme. Množství zalévací hmoty odvodíme jednoduchým propočtem z její specifické hmotnosti tak, aby výsledná hmotnost pouzdra zhruba odpovídala hmotnosti s původním svitkem. U těchto konkrétních kondenzátorů bylo použité následující množství:

• Elektrotechna elektrolyt 8μF - hmotnost původního svitku cca 100g - cca 60ml zalévací hmoty Robnor EL171C
• Elektrotechna elektrolyt 15μF - hmotnost původního svitku cca 160g - cca 100ml zalévací hmoty Robnor EL171C
  

Výšku hladiny můžeme odměřit zkusmo vodou (bez připevněné lepenky) a označíme ji lihovým fixem. Tím máme obě části připraveny. Ještě než je slepíme dohromady, je dobré ověřit správnou funkci opravených kondenzátorů.

Pokud je vše v pořádku a zatvrdla nám zalévací hmota, vyjmeme opět kondenzátory ze šasi a můžeme korpus a patku slepit dohromady. Pokud by někomu nevadil viditelný řez je možné je ponechat i v rozlepeném stavu, jako rozebíratelné. K dosažení plnohodnotného vzhledu však kondenzátory slepíme. Na hliníkovou obruč blízko u prohlubně naneseme epoxid, obě části spojíme dohromady a zatížíme. Když lepidlo zaschne, zabrousíme jemným brusným papírem rýhu po řezu a zbylé viditelné stopy vnějšího zásahu jemně zaretušujeme barvou. Výsledkem by měly být znovu funkční kondenzátory Elektrotechna, na kterých při běžném pohledu a manipulaci nepoznáme, že do nich bylo nějakým způsobem zasaženo.

Nyní už zbývá jen opravené kondenzátory vložit zpět do šasi radiopřijímače. (Telefunken Arie)